HomeO nás

O nás

Český svaz chovatelů velšských koní je zapsaným spolkem, založeným v roce 2001 (jako Svaz chovatelů pony). Sdružuje chovatele a příznivce velšských plemen pony, kob a podílový velš a úzce spolupracuje s Asociací svazů chovatelů koní ČR. Svaz zajistil vypracování Řádu plemenné knihy velšských plemen pony a kob pro ČR. V roce 2013 jsme spojily síly se SCHWPC, která svou činnost ukončila ke dni 30. 4. 2013 (viz také "SCHWPC ukončuje činnost" nebo Zápis z mimořádné členské schůze SCHWPCPDF). 

Hlavní aktivity ČSCHVK jsou:

● spolupráce s ASCHK ČR z.s. na vedení české plemenné knihy velšských plemen pony a kob

● organizace každoročního Mezinárodního šampionátu Welsh Pony & Cob a spolupráce na dalších chovatelských akcích 

● organizace každoročních Výkonnostních zkoušek pro velšská plemena pony a kob a jejich křížence

● vydávání členského zpravodaje Welsh-CZ (1-2x ročně)

● spolupráce s jinými plemennými knihami WP&C

● snaha co nejvíce harmonizovat českou PK s mateřskou PK ve Velké Británii.


Pokud máte zájem o členství v ČSCHVK z.s., najdete více informací na stránce Členové.



 

Níže uvádíme informativní článek, který v květnu 2013 vyšel v časopise Jezdectví.

 

Velšská plemena pony a kob: Z malého Walesu do celého světa

 

Řeč nebude o žádných „exotech“, ale naopak o jednom z nejrozšířenějších plemen koní na naší planetě. Velšští poníci a kobové jsou tolik rozšíření, protože již dlouho jsou uznávané jejich mimořádné kvality: hlavně jejich všestrannost, houževnatost, inteligence a na neposledním místě jejich jedinečná krása.

 Populární jsou dnes velši skutečně po celém světě. Najdeme je v končinách nejmrazivějších i tropických a všude se dokázali přizpůsobit a získat si srdce pravých koňařů i laiků. Pocházejí přitom z relativně malé oblasti: z Walesu ve Velké Británii. Tam vždy žili lidé, hrdí na svůj malý, jedinečný národ, včetně vlastního keltského jazyka velštiny, která nemá nic společného s angličtinou. I obyčejná velšská věta zní jako starodávné, tajemné zaklínadlo. Nejvíc hrdí ale právem vždy byli na své jedinečné koně, které dnes dělí na čtyři „sekce“.

 

Za „arabský“ vzhled vděčí Římanům

Poníci dle všeho na waleských kopcích žijí již tisíce let (!). Každopádně tam už dlouho byli, když se na britský ostrov dostali Římané. Z dob Římanů dnes badatelé čerpají své nejstarší průkazné informace o velšských plemenech. Fragmenty vozů a postrojů nalezené v severním Walesu a datované do doby bronzové dokazují, že pro práci v zápřeži byli často využíváni právě poníci. První doložené písemné zmínky o velšských koních ale pocházejí z roku 930 n. l., jsou totiž popsáni v zákonech krále Hywela Dobrého. Dle některých zdrojů velšská plemena byla prvně ovlivněna orientální krví v období křížových výprav, když s sebou křižáci domů přivezli arabské a španělské koně. V průběhu staletí však lze ze skoupých zmínek v různých písemných zdrojích odvodit, že svůj ušlechtilý „arabský“ vzhled mají velšští poníci již od dob výše zmíněných Římanů. Ti arabské koně s sebou přivezli ze svých afrických výprav, a když z britského ostrova v roce 410 n. l. odcházeli, koně zde zanechali. Rozhodně křížením španělských koní s velšskými klisnami, které již měly částečně arabský původ, vznikl tzv. Powiský kůň, což byl typ koně s majestátní stavbou těla, ale překvapivě hbitý. Od 13. století sloužil pro potřeby anglické armády. Básník Guto´r Glyn pak již v 15. století popsal koně, který odpovídá dnešnímu popisu velšského koba (sekce D). Wales je vskutku zemí pěvců a básníků, a právě ve starých velšských básních své milované koně již po staletí opěvují.

 

Královna zachránkyně

V roce 1535 vydal král Jindřich VIII. zákon, kterým nařídil utracení hřebců s kohoutkovou výškou pod 152cm a klisen s KVH menší než 132cm. Kvůli hmotnosti brnění bylo totiž nutné chovat koně mohutné a hlavně značného vzrůstu. Někteří menší poníci tehdy „uprchli“ do waleských kopců a v důsledku drsných podmínek tamějších vrchovin přežili jen jejich nejotužilejší a nejchytřejší potomci. Uvedený zákon byl zrušen dcerou Jindřicha, Alžbětou I., a proto jedno z tradičních jmen pro velšské klisny znělo „Bessie“ nebo „Queen Bess“ (odvozeno právě z „královna Alžběta“). Z dalších vlivů uveďme, že ve 40. letech 18. století byl snad v kopcích vypuštěn drobný arabský hřebec Merlin, což mělo za následek další příliv arabské krve. Dodnes velšské slovo pro „pony“ zní „merlyn“ (množné číslo: merlod). Až do 20. století velši museli být v podstatě lepší a všestrannější než jiní koně už z toho důvodu, že by jinak místním obyvatelům na pastvách v kopcích spíše překáželi. Přes týden proto celý den pracovali na poli a v neděli se zapřahali do kočáru, aby elegantně dopravili rodinu svých majitelů do kostela na mši. Využívali se jako spolehliví jezdečtí koně i jako energičtí závodní klusáci.

 

The Welsh Pony & Cob Society

Na počátku 20. století již chov ve Walesu nebyl tak izolovaný, a aby se zabránilo nežádoucím cizím vlivům, byla v roce 1901 nadšenou skupinou především bohatších chovatelů založena Welsh Pony and Cob Society. V počátcích bylo členů asi 200, nyní asi 8000 po celém světě. Tehdy každého ponyho či koba musel při zápisu do velšské plemenné knihy (The Welsh Stud Book), podobně jak je dodnes pravidlem u nás, nejprve schválit inspektor, hřebce i veterinář. Dnes jsou ve Velké Británii při zápisu do WSB kontrolováni už jen plemeníci, a pouze veterinářem. Velšští poníci a kobové se brzy stali slavnými po celém světě a již kolem roku 1920 bylo ročně exportováno 100 – 200 velšů, a to i do dalekých zemí jako USA nebo Austrálie. Přibližně od poloviny 20. století začaly vznikat jednotlivé evropské plemenné knihy, aby místní chovatelé mohli velké množství importovaných poníků řádně zapisovat. Největší vývozní exploze nastala v 70. letech, to už šla čísla do tisíců.

Welsh Stud Book v současnosti zapisuje čtyři „typy“ velšských plemen pony a kob. Tyto typy zahrnují sekci A – velšský horský pony (Welsh Mountain Pony), KVH do 122 cm, sekci B – velšský pony (Welsh Pony), KVH do 137 cm, sekci C – velšský pony v typu kob (Welsh Pony of Cob Type), KVH do 137 cm a sekci D – velšský kob (Welsh Cob), KVH nad 137 cm neomezená. Každá sekce či každý typ má své specifické vlastnosti, ale všechny je spojuje velšská krása, pony-charakter, všestrannost a vynikající temperament. Od roku 1960 jsou v rámci WP&CS ve zvláštním apendixu registrováni (u nás zapisováni) koně Welsh Part-Bred čili podíloví velši, kteří musí mít minimálně 12,5 % velšské krve (dříve 25 %), ale jinak nejsou omezováni kohoutkovou výškou ani barvou. U čistokrevných velšů totiž nejsou povoleni strakoši.

 

Sekce A: Velšský horský pony (KVH do 122 cm)

Velšský horský pony stojí u základu všech ostatních sekcí. Mluví-li se o tisícileté historii velšských poníků, myslí se tím ti, co se dnes zapisují do sekce A. Pouze A x A = A, všechny ostatní sekce se mohou (v různé míře) mezi sebou křížit. Velšský horský pony je houževnatý a temperamentní a přezdívá se mu „démant mezi poníky“ – je totiž uznávaný jako vůbec nejkrásnější pony plemeno na světě. Přes svou živost je to ideální pony pro děti. Obstojí ve všech možných moderních disciplínách. Až do založení plemenné knihy byli tito poníci převážně hnědáci, vraníci a ryzáci. Do prvního svazku plemenné knihy byl zapsán pouze jeden hřebec barvy bělouš, a to nyní již legendární Dyoll Starlight, který statistiku obrátil. Neexistuje velšský horský pony, který by neměl v původu tohoto hřebce.

Protože je popis této sekce na jednu stranu specifický, ale zároveň lze interpretovat různě, názory na vzhled ideálního představitele plemene se nejvíc liší možná právě v sekci A. Ve všech sekcích existují diskuze k „správnému typu“. Na druhém místě co do četnosti těchto debat by se nejspíš umístila sekce D. Záleží na osobních preferencích. Velšský horský pony lze poznat už z dálky podle typické hlavičky se štičím profilem. Má široké čelo, ale jemná, blízko u sebe posazená ouška, hlava se přirozeně zužuje k nozdrám. Ať už preferujeme decentnější nebo výraznější realizaci tohoto popisu, kromě ušlechtilého profilu a malých oušek by nás jako první měly upoutat velké a výmluvné oči, ve kterých plane „velšský oheň“.  

 

Sekce B: Velšský pony (KVH do 137 cm)

Obecný popis velšského horského ponyho lze uplatnit i na sekci B. Větší důraz je kladen specificky na jezdecké vlastnosti, ale při zachování velšských kvalit. Poníci zapisovaní do původní sekce B tradičně byli hlavním dopravním prostředkem horských farmářů, kteří na jejich hřbetech v nehostinných kopcích pásli ovce a divoké poníky. Z nutnosti se chovalo jen s nejlepšími jedinci. Mají přirozené skokové vlohy a podobný temperament jako velšský horský pony, takže dnes soutěží i jako vrcholoví sportovní poníci.

Sekce A a B by ani dnes neměly být chované pouze pro svou (úžasnou) krásu, ale pro své odvěké užitné vlastnosti, a to především pro děti. Kvalitní chov charakterních jezdeckých pony je v moderní době naprosto nezbytný, chceme-li vychovávat další generace nadšených koňařů.

 

Sekce C: Velšský pony v typu kob (KVH do 137 cm)

Sekce C je mohutnějším protějškem velšského ponyho (sekce B), v žilách mu ale koluje krev velšského koba. V posledních letech je čím dál populárnější, protože unese jak děti, tak dospělé a hodí se pro mnoho účelů. Zástupci sekce C vynikají v zápřeži a stejně jako ostatní sekce jsou talentovanými skokany. Je jen málo disciplín, ve kterých by se tito skvělí poníci neuplatnili.

 

Sekce D: Velšský kob (KVH nad 137 cm neomezená)

Velšský kob bývá Walesany popisován jako „nejlepší jezdecký a zápřahový kůň na světě“. V průběhu staletí ho lidé chovali pro jeho statečnost, poslušnost a vytrvalost. Obecně je ztělesněním síly, otužilosti a hbitosti. Hlava nesmí stejně jako v ostatních sekcích postrádat pony-charakter: velké jiskrné oči, široké čelo a úhledné, dobře posazené uši. Musí mít hluboký hrudník a končetiny musí být silné a mimořádně kvalitní. Pověstná je mechanika pohybu velšských kobů. Musí být korektní, volná a monumentální. V klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat, načež se celá přední noha musí natáhnout rovně z plece a co nejvíce dopředu. Hlezenní klouby se ohýbají pod tělo a zadní nohy dopadají rovně a mocně. Velšský kob je dobrý hunter a výborně si dokáže poradit ve výkonnostním sportu. Kobové jsou také velice úspěšní v mezinárodních soutěžích spřežení a jejich schopnosti jsou nyní již celosvětově plně doceňovány.

Opakujeme zde několikrát slovo krása či krásný, co to ale znamená? Je to vlastnost subjektivní a neuchopitelná, ale kdo zná velše, ví přesně, o čem je řeč. Je to něco, co je společné všem sekcím velšských plemen pony a kob. Kdybychom si postavili vedle sebe čtyři kvalitní velše v pořadí sekce A, B, C, D, měla by se při pohledu ze strany pouze zvětšovat silueta. Důležitá je přitom výše stručně popsaná ušlechtilá hlava s velkým okem a jemnými oušky a elegantní, ale silná stavba těla.   

 

WPBR: Podílový velš

Rozhodně nesmíme opomenout význam velšské krve jako prostředku k zušlechtění jiných plemen koní. Welsh Part-Bred (podílový velš) je pony nebo kůň, který má ve svém rodokmenu nejméně 12,5 % registrované velšské krve, počítáno jak ze strany matky, tak otce, nebo kumulativně od obou. Dříve minimální hranice velšské krve byla stanovena na 25 %, ale nedávno se snížila především z ekonomických důvodů: aby ve Welsh Stud Book své koně zapisovalo více chovatelů. V ideálním případě těch procent je tedy více, aby si WPBR udržel alespoň některé vlastnosti, kvůli kterým jsme velše přikřížili.

Velšská krev je ve světě hojně využívaná především ke křížení s arabskými a anglickými plnokrevníky, koňmi hackney a polo pony. Těmto ustáleným plemenům infúze velšské krve dodává výdrž, pevné zdraví, kvalitní kostru a statečnost, a poradí si pak s jakýmikoli požadavky, které na koně může jezdec či vozataj klást. Vyplatily se specifické experimenty: ve velmoci sportovních koní Nizozemsku je již několik desetiletí v rámci NWPCS úspěšně šlechtěna „sekce K“, před několika lety přejmenovaná na Nizozemský velšský jezdecký pony (NWR) s cílovou KVH kolem 148 cm (neplést si s Nizozemským jezdeckým pony – NRPS). Zapisovaní do této sekce byli pouze kříženci velšských pony sekcí A a B s anglickými a arabskými plnokrevníky a anglo-araby. Nyní již je NWR v podstatě uzavřený oddíl plemenné knihy. Minimum velšské krve je dodnes 25 %. Tito sportovní poníci jsou přísně selektováni do plemenné knihy a není divu, že Nizozemci před několika lety měli téměř problém: každoročně znatelná část mladé generace (nově licentovaných hřebců) NWR bývá rozprodána do různých částí světa do chovu a sportu, ještě než stačí mladí hřebci v Nizozemsku připouštět… 

Sama britská Welsh Stud Book bude nyní také zavádět oddíl „Anglo-Welsh“, pro křížence velšů s A1/1, jak už název napovídá. Minimální podíl velšské krve bude ovšem 12,5 % stejně jako u „obyčejných“ welsh part-bredů.

 

A jak je to v ČR?

Tak jak to naše země neměla obecně ve své historii a konkrétně ve 20. století lehké, nebyly u nás snadné ani začátky chovu welsh pony a cob. Vůbec první tři velšští poníci se sem dostali z Nizozemska oklikou přes DDR na začátku 70. let. Jen jeden z nich měl doložený původ, a to hřebec welsh mountain pony (sekce A) narozený 1. 5. 1965, Handprint Thomas po Langford Pioneer. Tento hřebec za socialismu významně ovlivnil chov pony u nás, a to tehdy poníkům u nás přál málokdo. Nejprve byl v Pyšelích, poté působil přes deset let v NH Kladruby, následně byl přidělen do JZD Nová Amerika ve východních Čechách. Pod jménem „209 Tomáš“ připouštěl všechny možné typy klisen, často plemene shetland nebo hucul. Potomci samozřejmě byli zapisovaní převážně jen jako „pony.“ V roce 1997 se v úctyhodných 32 letech zranil ve výběhu a musel být utracen. Zůstalo po něm zaregistrovaných 111 klisen, 9 hřebců a 91 „ostatních“ potomků (valaši a neuchovněné klisny). Další poníky s velšskou krví se podařilo v roce 1982 importovat nestorovi československého chovu pony, dr. Karlu Trojanovi (1916 – 2008). Přivezl do Málkova hřebce WPBR 349 Rock Grey Sean s.v. po Cusop Sprig (B), jeho plnou sestru K 30 Rock Grey Sheila a čistokrevné klisny (pokud jim souhlasí původ) K 29 French Ghana (B) po Home „T“ Ranch Blackbird a K 28 French Swenja (A) po Zilversmid. Zajímavé je, že klisny Ghana a Swenja jsou obě po hřebcích, kteří působili v Nizozemsku. Po zapůjčeném hřebci sekce B, který byl v Německu přejmenovaný na Brokat, ale narodil se ve Velké Británii jako Moorfields Tamarinds po Solway Master Bronze, pan Trojan v roce 1985 odchoval z klisen Ghana a Swenja dva první české čistokrevné velše (sekce B): 247 Brit (z Ghana) a 248 Brok s.v. (ze Swenja). Plný bratr Brokata, Moorfields Tarragon, byl přitom šampion hřebců sekce B na Royal Welsh Show v roce 1973 (!). Vliv pana Trojana na rozvoj českého chovu velšských pony je naprosto zásadní. Vůbec nejdůležitější je možná to, že pro poníky dokázal nadchnout tak velké množství dnešních českých chovatelů a zájemců o tato plemena. Kdo ho poznal, nezapomene na něj. Jak napsala po jeho smrti Ing. Lenka Gotthardová: „Pana Karla Trojana znali tisíce příznivců a chovatelů pony. On byl tím motorem chovu poníků s původy, s výkonnostními zkouškami a ježděním na patřičné úrovni.“ Byl čestným členem jak SCHWPC, tak ČSCHVK (SCHP).

 

Po roce 1989

Po roce 1989 pomalu začalo být snadnější importovat skutečně ty pravé velše, o kterých se většině lidí do té doby u nás jen zdálo. První přímý import z Velké Británie do Československa uskutečnil v roce 1992 pan Mojmír Fiala (Dollom). Jemu Kathy a Joanna Sheilovy (Dukeshill) do ČSR osobně přivezly klisničku Dukeshill Sweet Surprise po Bengad Cockscombe a hřebečka Auric Super Star po Randan Norman (oba sekce A). Od poloviny 90. let se začalo objevovat více a více seriózních zájemců i chovatelů a narostl počet přímých exportů, přestože to pro soukromníka až do roku 2004 bylo dobrodružné. Dnes už si například těžko dokážeme představit, jak složité bylo tehdy získat objektivní informace, obzvláště, pokud jediný cizí jazyk, který jste ovládali, byla ruština nebo v lepším případě němčina. A když už vaši poníci (a vy) přežili všechna vyšetření, papírování, karantény, samotnou cestu, olůvka a cla, tak jste jako chovatel (nejen) velšských pony v ČR až do konce 90. let (možná ještě déle) musel bojovat proti hluboko vžitým předsudkům, že jsou poníci zlí a tvrdohlaví a nemají dobrou mechaniku pohybu. Navíc jsou „moc malí“ na to, aby byli užiteční. Řekla bych, že naštěstí velšové mezitím již sami svými kvalitami dokázali tyto předsudky více než vyvrátit.

 

Chovatelské společnosti v ČR

V ČR vznikaly a možná vznikají různé spolky sdružující chovatele velšských plemen, zatím nejdéle soustavně fungující společností je či byla SCHWPC, založená v roce 1998, se silným zaměřením na Velkou Británii. V roce 2001 byl založen Svaz chovatelů pony, spolupracující s ASCHK ČR, se kterou od té doby spolupracuje na vedené České plemenné knihy. Před několika lety byl SCHP přejmenován na Český svaz chovatelů velšských koní a letos (2013) ČSCHVK konečně opět spojí síly se SCHWPC. Obě společnosti alespoň symbolicky spolupracují od roku 2011 a jsou příslovečnými „největšími hráči na českém trhu“ welsh pony a cob.  

 

Současná doba 

V současné době se v ČR již léta chovají všechny sekce velšských plemen, a kdo chce, může je zapisovat i do České plemenné knihy. Ta byla založena před více než deseti lety, a tehdy také byla provedena časově náročná kontrola všech původů poníků tehdy registrovaných v naší zemi, kteří byli následně rozděleni do správných plemen a sekcí. Při tomto dlouhodobém úkolu Čechům nejvíc pomohly nizozemská, německá a britská plemenná kniha. V naší plemenné knize je momentálně asi 80 hřebců, zhruba 500 klisen a několik set „ostatních“ (tj. hříbata, valaši, neuchovněné klisny, neuchovnění hřebci). Stále je ovšem před námi dlouhá cesta a bohužel bude asi muset být provedená další přísná „čistka“, chceme-li se stát plnohodnotnou dceřinou plemennou knihou. Kdo chce, může své koně samozřejmě zapisovat v zahraničí. Komunikace s mateřskou plemennou knihou ve Velké Británii se zlepšuje především od roku 2007, kdy zástupci ČSCHVK (tehdy ještě SCHP) poprvé odcestovali přímo do hlavní kanceláře WP&CS v Aberystwyth (dnes již přestěhované do Bronaeron).

Dnes už jsou zavedené sportovní soutěže pro pony i české výstavy velšských plemen pony a kob. Od roku 2006 jsou na výstavy ČSCHVK zvaní posuzovatelé s britským oprávněním pro posuzování velšských plemen. V posledních letech je pro české chovatele také dostupnější cestovat nejen v roli diváků, ale i vystavovatelů do zahraničí, můžeme tedy své odchovy porovnávat s těmi zahraničními. Naštěstí začínáme pomalu, ale jistě dohánět chovatelskou úroveň západu. Kdo chce, rozhodně najde kvalitní jedince v českém chovu. Každému bych ale chtěla klást na srdce zodpovědně se informovat, než si ponyho či koba pořídí, kdo je seriózním chovatelem a kdo nikoli. Na začátku můžete třeba navštívit výstavu velšských plemen pony a kob a na stránkách ČSCHVK najdete seznam členů s odkazy na jejich webové stránky.

Třeba si i vás welsh pony a cob svým šarmem získají a díky své velké rozmanitosti vás pak mohou doprovázet od kolébky až do stáří a nikdy se nebudete muset obrátit na jiné plemeno koní.

 

Van Vuurenová, Anna. "Velšská plemena pony a kob: Z malého Walesu do celého světa."Jezdectví, ročník 61, 5/2013. Květen 2013: str. 70-72. ISSN: 1210-5406.



Zdroje článku:

·Davies, Wynne. "Early History." Welsh Ponies and Cobs. 3rd ed. London: J.A. Allen, 1997. str. 3-25.

·Davies, Wynne. "Section B Male Champion 1973." Sixty Years of Royal Welsh Champions. London: J. A. Allen, 2009. 115.

·Sheil, Jo. "Velšští poníci a kobové." Welsh-cz č.10, 5. ročník, únor 2011: str. 27-31.

·Trojan, Karel. "De eerste Welsh in Tsjechië kwam uit Nederland!". Jaarboek 2000: Welsh Pony's en Cobs in Nederland. Bunschoten: Stichting Welsh Jaarboek Nederland, 2000, str. 154 - 157.

·Everitt, Steve. „Historie Welsh Pony & Cob Society, její zahraniční exporty a mezinárodní zápisy a registrace“. Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR (Konference MZLU Brno). 2. listopadu 2012.

·Gotthardová, Lenka. "Odešel Karel Trojan." EQUICHANNEL.cz. <http://www.equichannel.cz/odesel-karel-trojan> 14. října 2008. Web. 30. ledna 2013.  

·The Welsh Pony & Cob Society: Breed Info - Section A & B, Breed Info - Section C & D, Breed Info - Welsh Part Bred Register.

·ASCHK ČR a ÚEK ČR.

© 2011 - Český svaz chovatelů velšských koní